Ostravské undergroundové pašije v Absintovém klubu Les

Napsáno: 14. března, 2016

Představení se konají 21., 22., 23. a 24. března 2016 v Absintovém klubu Les. Začátky jsou vždy v 16.00 hodin!

Tomáš Vůjtek
O nejslavnějším zmrtvýchvstání

Režie: Vojtěch Tomášek
Asistent režie: Jarka Plyšánek Bezruká
Hudba: Michal Sedláček, Jan Gajdica, Robert Hejduk a Jan Šnéberger
Dramaturgie: Tomáš Vůjtek

Osoby a obsazení:

Opovědník: Přemysl Bureš
Pilát: Marek Cisovský
Kaifáš:Šimon Krupa
Tomáš: Štěpán Kozub
Jan: Albert Čuba
Petr: Josef Kaluža
Další apoštolové:
Zdeněk Janošec Benda, Jiří Geršl, Vladimír Jaromír Horák, Mirek Chudej, Martin Jiroušek, Ivan Motýl, Pavel Szyroki, Petr Szyroki, Ladislav Vrchovský
Tři generálové: Jakub Burýšek, Milan Cimerák, Lukáš Šveda
Anděl: Tomáš Sosna
Mastičkář: Ivan Dejmal
Máří Magdalena: Pavla Dostálová
Další Marie: Martina Šnytová, Lada Bělášková
Ježíš: Petr Hruška
Zahradník: Pavel Hruška
Luciper: Milan Cimerák
Satan: Lukáš Šveda
Belzebub: Jakub Burýšek
Adam: Kostas Zerdaloglu
Eva: Dana Fialková
Dismas: Michal Čapka

Plakát foto: Petr Hrubeš; grafika: Jan Kulich

OUP

Pašije (z lat. passio – „utrpení“) je v původním významu vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista. Označují se tak evangelijní vyprávění nebo příběhy, liturgická čtení či dramatické texty a hudební skladby, které se jimi inspirují a toto téma zpracovávají. Název pochází z prvního slova při předčítání či zpěvu evangelijních pasáží při liturgii („Passio Domini nostri Iesu Christi secundum…”; „Utrpení našeho Pána Ježíše Krista podle…“).

Následné události spjaté s předpovězeným zmrtvýchvstáním již nejsou součástí utrpení Krista, ale protože na něj bezprostředně navazují, bývají někdy součástí pašijového cyklu. Ježíšovo tělo si od Piláta vyžádá zámožný Josef Arimatejský, jeho tajný příznivec. Tělo je již sejmuto z kříže, ale kvůli nastávajícímu šabatu nelze vykonat pohřební obřad, a tak je uloženo do prázdného hrobu, který je zavalen těžkým kamenem. Když po svátku v neděli ráno přijdou ženy tělo připravit, hrob je prázdný, protože Ježíš třetího dne vstal z mrtvých. Středověké liturgické drama vzniklo z církevních obřadů, které se konaly v klášterech i ve větších kostelech při významných slavnostech.

Jejich základem byly zpívané texty z evangelia, případně texty dodatečně složené. Zpěváci zároveň kostýmy a mimikou představovali postavy, jejichž promluvy zpívali. Velké oblibě se těšily dramatické obřady velikonoční, které vycházely z tzv. Návštěvy Božího hrobu. V této krátké scéně se tři zbožné ženy (tři Marie) vydají namazat vonnými mastmi Kristovo tělo, ale hrob najdou prázdný a anděl jim oznámí, že Kristus vstal z mrtvých. Později k této scéně přibylo také setkání tří Marií s apoštoly Petrem a Janem a zjevení Kristovo Marii Magdaleně.

V takové podobě, pro kterou se vžilo označení Hry tří Marií, se nám zachovalo i naše nejstarší liturgické drama, které se již ve 12. století uvádělo v klášteře sv. Jiří na pražském hradě. Celá hra byla zpívána latinsky a provozovala se až do počátku 14. století, kdy byla v nové úpravě rozšířena o další kratičkou scénu, v níž se tři Marie na cestě ke hrobu zastaví u mastičkáře, aby nakoupily vonné masti. Tato scéna již nemá oporu v Bibli a přišla k nám patrně z Francie.

V průběhu 14. století se k latinským zpěvům připojoval veršovaný český překlad. Postupně začaly české verše rozvíjet některá citově exponovaná místa a přinášely i nové motivy, nezávislé na latinské předloze. České texty nakonec zcela převládly a původní latinské zpěvy zatlačily do pozadí. Tím hra ale ztratila svůj liturgický význam, jak to dokládá naše nejstarší drama Mastičkář, které vzniklo rozvedením výše zmíněné „francouzské“ scény.

Po Hrách tří Marií následovaly hry o vzkříšení, z nichž nejrozsáhlejší je hra O Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení, která má přes 900 českých veršů. Třetí stupeň ve vývoji velikonočního dramatu představují hry o umučení Páně, tedy hry pašijové, které se brzy rozrostly v rozsáhlé dramatické cykly. Jejich největší rozvoj spadá do 14. a 15. století ve městech, ale jejich popularita se nejdéle udržela na venkově. Dodnes živé jsou např. v bavorském Oberammergau, kde se hrají již od roku 1634 (hrají se co deset let a účastní se jich zpravidla přes dva tisíce účinkujících). U nás jsou v současnosti asi nejznámější pašije v Hořicích na Šumavě, které navazují na původní německou tradici (poprvé se hrály v roce 1816). Velkému zájmu se také těší pašijová hra Co se stalo s Ježíšem, kterou sehraje každý rok v úterý svatého týdnu 250 farníků ve Žďáru nad Sázavou (hraje se od roku 1998).

Dobrovolné vstupné 60 Kč

Zdroj: Absintový klub les

OUP

Komentáře uzavřeny...