Převzato: V úterý 25. září 2012 zemřel Jakub Polák

V úterý 25. září 2012 zemřel v Praze po těžké nemoci Jakub Polák
Jakub se narodil 1. září 1952 v Karlových Varech. Výrazně ho ovlivnil rok 1968, který ho zastihl jako rebelského studenta gymnázia. Nemohl studovat architekturu – ta se i tak stala jednou z jeho životních vášní.
Listopad 1989 jej zastihl v nemocnici, kde se léčil s rakovinou. Odešel na reverz a dění jej vtáhlo. Spoluzakládal stávkový výbor a aktivně se podílel na událostech „Sametové revoluce“. Působil v Levé alternativě a v Československém anarchistickém sdružení, spoluzakládal první squat v holešovické ulici pplk.. Sochora č. 25. Nápis „Polák bude vyset“ (pravopisnou chybu komentoval posléze nápis „A kdo ho vyseje?“), který byl na domě leta načmáraný, svědčí o tom, jak výrazným mluvčím českého anarchismu se stal i jaké vášně vyvolával u krajní pravice, jejímiž se anarchisté stali nejvýraznějšími oponenty.
Stal se motorem časopisu A-kontra, který se od března 1991 stal hlavní tiskovinou hnutí a prostorem pro propojení alternativní kultury (zejména punku a hardcoru) s odporem proti krajní pravici, radikální ekologií a squattingem. První ročníky časopisu, který vycházel do roku 1995, byly prostorem pro profilaci anarchistické teorie, především ale byla A-kontra chápána jako médium, které propojuje konkrétní aktivity.
Od roku 1996 vystupoval jako zmocněnec poškozených v případech neonacistických vražd. V řadě případů se mu podařilo zabránit bagatelizování těchto zločinů, mnohdy zametaných soudy a policií pod koberec, dosáhnout překvalifikování činů či odhalit další pachatele. Mezi případy, v nichž se Jakub Polák angažoval, nalezneme vraždu Tibora Danihela v Písku z roku 1993, vraždu Zdeňka Čepely          v Tanvaldu z roku 1994, vraždu Milana Lacka v Orlové z roku 1998, pogromistickou akci skinheadů      v restauraci Modrá hvězda v Českých Budějovicích v listopadu 1999 a také svitavský případ vraždy Oty Absolona z roku 2001, kde Polák zpochybnil odsouzení Vlastimila Pechance (místního neonacistického aktivisty) coby obětního beránka za jiné pachatele, neonacisty z dobrých rodin. Naopak v kauze Tibora Danihela z Písku se podařilo případ dostat k Nejvyššímu soudu                      a překvalifikovat v neprospěch obžalovaných útočníků. Za tuto svou činnost byl Polák vyznamenán       v roce 2000 cenou Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77. Získal ji „jako ocenění trvalého   a statečného boje s předsudky a s netečností policie i justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných vražd v České republice“.
V roce 1999 obnovil s dalšími anarchisty vydávání časopisu A-kontra. Od začátku devadesátých let spolupracoval s romským hnutím; roku 2003 se nakrátko stal šéfredaktorem romského časopisu Amaro Gendalos, který proměnil v revue boje za práva Romů. Jako u anarchistického A-kontra,         ani tady pro něj dělání časopisu neznamenalo jen (a ani v prvé řadě) psaní článků, ale především být na místě a prakticky aktivní ve prospěch obětí moci. To poznal dost dobře například starosta Slaného, vystěhovávající Romy pod praporem „nulové tolerance“.
Právě na situaci českých Romů upozorňoval i v dalších iniciativách, jichž se účastnil. Poslední z nich byl boj proti vystěhovávání Romů z ostravského Přednádraží. Pomoc sociálně vyloučeným spojoval     s důrazem na kolektivní emancipaci Romů založené na jejich nezávislé a samosprávné aktivitě, nikoli na paternalistické „pomoci“.
Nebyl teoretikem, rozvíjejícím myšlenky v tichu své pracovny, ani aktivistou opakujícím cizí hesla. Rozhovor s ním představoval setkání s aktivním myšlením a s neobyčejnou důsledností.
Nezapomeneme.
Zdroj: ProAlt
Odkazy:
http://www.proalt.cz/?p=3801   

http://www.a-kontra.cz/zivot-proti-proudu-rozhovor-s-jakubem-polakem

http://www.denikreferendum.cz/clanek/13079-autonomie-misto-paternalismu

http://www.advojka.cz/archiv/2008/4/motyl-nezahynul

http://www.novyprostor.cz/clanky/339/vrazdy-ve-jmenu-druhotnych-ctnosti.html