GAMA

Napsáno: 04. března, 2016

Skála nenávisti /rocha odio – gael./

Motto:
Od koho odejdou všichni čerti, od toho odejdou všichni andělé.
Být si vědom svých vnitřních démonů je totiž paradoxně cosi velmi andělského.
M.Vácha / molekulární biolog a katolický kněz/

I. Matka Krtice
Moře je šedé a rozbíjí se o útes
Nebe je plovoucí olověnou stěnou
Větry ze všech stran – mrazivé facky do ztuhlého světa

Sedí na pobřeží, na balvanu, na dohled
moře něco přinese: zbytky, naplavové dřevo,
možná i lodě, které něco přivezou.
Pokud nepropluji mezi kameny a proudy
i tak z nich moře něco vyvrhne…

V odporně rozeklané skále
v průrvě jeskyně hoří oheň
Nezahřeje ani přes tulení plášť
Jen prostě hoří, aby v tom šeru až tmě něco zářilo

A děti chodí, plíží se, nesou věci na výměnu :
tulení,medvědí, losí, jelení kůže, sušené ryby, zmrzlé uzené maso, zajíce, veverky, velrybí tuk a pláty masa, které vždy nesou dva synové
Nesou prosbu za odpuštění, nesou pocit viny, kterou nechápou.

Dostávají od Matky Krtice vztek, nadávky a prokletí.
A to co přivezly lodě : obilí, látky, železo, sekery a nože.
A taky mor nenávisti stařeny páchnoucí velrybím tukem a tulením pláštěm.

II. Takový smrad Bohumína

Vrbice … vesnice plná bordelu, uhelného prach, smradu ze skladu chemických jedů a jezírka s uhelnou vodou.
Šedo a tma uhlí. I ryby chutnaly po uhelném prachu.
Prababička Štěpánka byla šedo a tma uhlí.
Nenávist zjevená, vytvořena, zděděná, přejatá z Vrbice.
Až hodně později jsem pochopil, že měla strach,
toho praotce nenávisti.

Kudy šla tudy smrděla
nenávistí ke své dceři, která se v té noře narodila nemanželská, bastard, bastard po někom z Balkánu

Hodná to žena, fakt hodná
uhnala uprchélo Poláka, který utekl před válkou
bos a ve spodkách, zmrzlý, na střeše vlaku
Byl pak manžel a papír s razítkem ze skály

Stařík tajně pil a vodil mě na ryby
I ventku mi vyrobil, aby si mohl dát plaskačku
“Pojď, ideme dom, bo ta stará čarodějnice se posere.”
A stejně se posrala destilovaným vztekem:
“Ty analfabetní impotente, neumíš psát ani číst,
jen chlastáš !!!”

Ja, ja synku za Hitlera bylo dobře
to byl aspoň ordnung
třeba takový Auswitz … a ta Elza ?
Bít a bít, stejně z ní bude kurva.
Už teď je zkurvená a dobře jí tak
Smrad prachu smrad nemytého života

III. Strach a facky

Ze Lhotky do Ostravy je daleko
z havířského domku do paneláku
Musíš zabít vzteklého psa a všechny slepice
musíš zabít zasraného dědu Frantu
Na to neměla sílu
Také byla zasvěcenou komunistkou, ale Chruščov ji zklamal
Měl všechny povraždit a pak se podříznout
Věřila a uměla skvěle vařit i nenávidět

Strach z mocné matky a výchova ve stínu uhlí
Noční potulky a facky malého ratlíka Frantíka
Smrad alkoholu, levných kurev, ošoupaných karet
Smrad cinknutého života, který ji byl vybrán

A do toho neštěstí si kdysi prdla a vypadla Eva
ta posvěcená dědička zloby, zlosti, nenávisti,
která na ni byla vyzvracena
Staletí utrpení v mraze skály porodilo dítě
/ není nic lepšího, než se zrodit z uhelného prachu a mrazu/

Elza, Elza cos přivedla na svět Evu
Jak to Bůh myslel, když to udělal obráceně ?
Byl jsem tvůj štít, který netušil
že existují rány, které se nehojí, jen množí.

Ta temnota, ta neviditelná bouře, která přichází
Ne a ne zmizet
Ne a ne polevit
z kamene povstává kámen
Tak jsi to myslela, když jsi vyprávěla?
O své dceři, o svém muži, o světě, který jsi byla schopna vůbec vnímat?
Nikdy jsi nevyslovila špatného slova, když jsem u tebe kňučel pod dekou
Nikdy jsi neměla laskavého slova k tvému prdu
o ratlíkovi nemluvě

Špína, zlost, nenávist až za hrob:
“ Chvála KSČ, že zemřel ten zkurvysyn. A mělo být jich více!”
Eva z tebe měla hrůzu až na blití
Otvíral jsem si tvé dveře a zavíral kdy jsem chtěl
Cosi probíhalo mimo mé periferní vnímaní
cosi mi bylo ukrýváno
Až jsem zakopl o kus kamene
Pak jen otevřít skálu

IV. Nedýcháš a běžíš, děťátko

Mother fucker and fucking mother
a pak, že ten svět není zábavný,
když vás někdo škrtí hadrem na podlahu , po příchodu ze školy a řve :…..
“Kurva, co tu děláš !”
“Kde je tvůj zasarný fotr. S kterou píčou ?!!! “
Nedýcháš a běžíš
10 schodů skočíš najednou
Posraný, pochcaný, poblitý
Není to krásný začátek kamenění?
Není to krásný začátek toho co raději nejmenujeme ?

Evo, ty Živá , jak tě nazval Láďa
ty mladý, zlobivý hajzlíku, na útěku z uhlí
Táta tam dožil, ale ty jsi se snažila
Obrana zamená útok
Milost také je úskok v podobě sladké buchty

Tvá snaha dosáhla skály
Nikdy jsi to nechtěla
Nikdy jsi to nevěděla
Každý kámen má svůj život
Každý kámen plodí další kamení:
“Vyser se na tu píču a pojď něco dělat,”
pravil otec, rudý jako rak.
On, zženštilá dobrota sama, s rukama jako ze saténu.
Krejčí a horník ze selského plemene
Miloval až k nenávisti
Nenáviděla, protože nezvládla milovat
chcípající květina ve větvi Přeslice.

V. Že by zmrdi ?

I zůstali dva
syn vedle syna, bratr vedle bratra.
Kámen se nedá rozpustit, jen drtit, mlít v mlýně,
pokořovat stavbou, kterou nechtěl.

Syn maďarského rodu
ale náš hrad byl kámen na kameni
krev na krvi, nenávist na nenávisti
a vzpoura a strach a síla a moc
a také útěk

Kam utíkat, když je možné stát
Zkamenět ve své nenávisti!

rocha odio

P. S. Tak už na to seru, více zloby bych už zmohl jen na špagátě.

Komentáře uzavřeny...