V sobotu 25. dubna 2015 se v ostravské Fotografické galerii Fiducia (FGF) koná zahájení výstavy Rytmus míst fotografa Miroslava Machotky. Kurátorem výstavy je spisovatel, esejista, básník, textař, performer, výtvarný kurátor a editor Jaromít Typlt, který ji osobně zahájí a uvede.
Vernisáž se uskuteční v 17 hodin.
Fotograf Miroslav Machotka se díky nedávné retrospektivní výstavě v pražské Leica Gallery a knižní monografii z naklada- telství Kant konečně dočkal pozornosti, kterou si jeho soustředěné a vzácně vytříbené dílo zasluhuje. Od 70. let minulého století až po současnost se na svých černobílých snímcích zaměřuje na zachycování pozoruhodných „tichých událostí“ v pro- storu města nebo předměstí. U fotografů nebývá zvykem mluvit o rytmu, ale téměř každý Machotkův záběr pracuje s opa- kováním, zrcadlením nebo přeskupováním prvků, které vynikají vnitřní hudební kvalitou.
Rytmus míst
(Slovo k výstavě Miroslava Machotky)
Jsou to fotografie, které potvrzuje sluch. Přitakává očím, že uměly v pravou chvíli zpozornět, když spolu věci začaly hrát.
Čím přesnější je souhra, tím dokonaleji vyniká rytmus. Nepřišel jsem na žádné jiné slovo, které by lépe pojmenovávalo, proč je Miroslav Machotka v kontextu české fotografie tak nezaměnitelný. Rytmus je přímý zážitek toho, že světem okolo nás neustále něco proniká, vždy se v něm něco musí pravidelně opakovat, aby bylo možné propojit jednu část s druhou a přejít dál. A tak i od jedné Machotkovy fotografie přecházíme ke druhé, jako bychom opouštěli určitý rytmický úsek a rychle si skládali dohromady nové prvky a jejich řazení, nové vztahy, nové důrazy.
Ale i uvnitř snímku samotného se rytmus velmi často láme, jednoduchá pravidelnost překvapuje náhlou poruchou nebo ostrým skokem do jiného seskupení. Tvůrce jako Machotka se totiž nedokáže jen tak vzdát modernistického přesvědčení, že fotografie vznikla hlavně proto, abychom v jediném okamžiku mohli uvidět nepředvídatelné. A co je nepředvídatelné? Nečekaná změna rytmu.
Machotkovi se zachycuje nejlépe tam, kde jsou lidské záměry – řady tyčí, řady oken, řady drátů, řady kostek, řady cest – zkříženy působením času, světla, náhody, přirozeného bujení nebo rozkladu. Proto ho jako fotografa zastihujeme nejčastěji v těch částech města, kde si civilizace ještě nebo už není úplně jista sama sebou. Její vzorce tu jsou sice dobře čitelné, ale zdaleka nevystihují všechno, co se děje.
Pravý rytmus nechce končit u vzorců.
Jaromír Typlt
Výstava potrvá do 25. května 2015 (správný údaj)
Zdroj: FGF
