Colours 2015 – byli jsme při tom

Napsáno: 21. července, 2015

Stejně jako loni bylo naše rádio i s fotoaparátem u této, co se týče rozsahu, určitě široko daleko největší a věhlasem nejdalekosáhlejší hudební akce v našem milovaném městě. Co jsme viděli? Co jsme zjistili?

Letošní ročník určitě nebyl tak dramaturgicky marný jako loňský, nicméně potvrzuje před časem nastolený trend prezentování, byť atraktivně podaného – a světově znějícího, ale pořád hodně středního proudu pro nejširší masy. Trvá odklon od hledání v bezbřehých vodách world music, čímž Colours dokázaly překvapovat před deseti lety, a celkový nádech akce se tak blíží prima letní popové pohodě. Navíc letos velké scény zněly jako „Festival ukolébavek“ – hodně interpretů ve velmi pomalém, poklidném, „poslechovém“ tempu kontrastovalo s letně rozjuchanými davy evidentně čekajícími na jakýkoliv náznak energie či rytmu. Hodinu a půl trvající koncert Björk ve smyčcových aranžích skladeb v duchu aktuálního alba Vulnarica byl jednoduše k neustání. Věci jako Cinematic Orchestra by snad byli fajn v nějakém jazz clubu, ale na druhé největší scéně v pátek v noci působily jako špatný vtip.

Tím spíše že festival evidentně překonal svůj bod zlomu – na Colours se již nechodí kvůli muzice, ale kvůli festivalu samotnému. Jednoduše svou velikostí a komerčností sežral sám sebe, a nezbylo z něj nic víc nez bezva letní párty v kulisách pro většinu exotických Dolních Vítkovic. Davy se zmateně přelévají areálem od pódia k pódiu, od stánku ke stánku – a člověku to začíná nápadně připomínat divadlo typu Stodolní ulice, kde už se také dlouhé roky nechodí na pivo, ale jen a pouze pro to „být u toho a čumět kolem“. Ne náhodou letos reklamní disco či retro stánky typu Captain Morgan nebo Jack Daniels praskaly ve švech. Nic z toho intelektuálně podané scény Gongu nebo Reflexu nevytrhnou, jen svojí existencí podtrhují banalitu celého dění kolem.

Ale abychom nebyli tak přísní: Björk nám ukázala obrázky ze života hmyzu a prima ohňostroj, Swans byli těžcí a skvělí, Robbie & Sly vyšuměli do ztracena a moje oblíbená Full Moon Stage byla letos až na výjimky velice marná.

Ondřej V.

Prohlédněte si fotky:

Komentáře uzavřeny...