Byli jsme při tom: Pod Parou v paměťové stopě Lindy Punkové

Napsáno: 14. srpna, 2015

Jak jsem byla fakt Pod Parou i fuckt pod parou

Na „PodPáru“ jsem se jako vždycky těšila celý rok. Jezdíme na fest už od 4. ročníku, což je od roku 2006. Tenkrát byl ještě „ U hájenky“. Musím se přiznat, že o prvních dvou ročnících jsem vůbec netušila – ty se konaly „Na Křížovém vrchu“ a byly tenkrát ještě dvoudenní. Po dvou letech „U hájenky“ se festival kvůli nedostatečné kapacitě přestěhoval do areálu „Na liščí stezce“ kde setrval další čtyři ročníky. Poté se přestěhoval v rámci oslav 10. výročí festu do areálu „Pod Hřebčem“ a prodloužil se na tři dny. Vzhledem k následkům nepřízně  počasí z předešlého ročníku, byl letos festival přesunut z Moravské Třebové do Vyškova, do areálu letiště Marchanice, které je vyhlášeno přírodní památkou, a žije zde sysel obecný. Já jsem ho osobně teda nezahlédla, ale co jsem četla na facebookových stránkách PP, tak prý nějací syslové ukradli basu piv, další běžel s melounem nad hlavou a jeden sysel vtipálek prý kradl zapalovače. Tak teda nevím. Taky jsem se dočetla, že syslí rodinka, která bydlí přímo pod podiem, při vyklízení areálu normálně vylezla a koukala, jak to jde.

Vyškov je malé město, které stojí za návštěvu. Úplně krátkou. Je v něm pivovar s pivovarskou pivnicí, ve které se čepují patoky vyškovské a fakt to jsou patoky vyškovské. Nový Areál se mi ale zdál nejlepší ze všech ročníků. Stanové městečko bylo blízko, taky obchod, kde pankáči vykoupili všechnu vodku, byl v podstatě za rohem (2 km) a na nádraží přibližně 3 km. Zpátky jsme jeli taxíkem a vzhledem k tomu, že jsme jeli za svítání, nás ve čtyřech lidech taxík vyšel na 25 korun na osobu. Nevím, teda, jak to bylo s parkováním, jelikož jsme přijeli vlakem. Toiky byly snad nejčistší za poslední ročníky a některé dokonce i splachovací (!). Organizátoři už to za ty roky mají prostě zmáknuté. I ochranka byla oproti minulým ročníkům úplně v pohodě  a vůbec celá atmosféra festivalu byla vynikající. Pobavila mě věta z již zmiňovaných FB stránek, že nikdo nevěděl, jaký je den, ale všichni věděli, co bude hrát. Bylo vidět, že lidi se sem přišli bavit (a taky se bavili) a nemalou mírou k tomu přispěl i Štěpán Málek z N.V.Ú., který celým festivalem provázel. Musím říct, že dlouho jsem se nezasmála tak, jako při jeho vyhlašování ztrát a nálezů, uvádění kapel a obzvláště improvizaci, když Záviš omylem dojel na fest Pod Parou do Moravské Třebové místo do Vyškova. Příjemně mě překvapila velká účast zahraničních punks – potkávala jsem se s lidmi ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Estonska, Francie, Německa, atd. To bylo moc fajn, prostě europunks. Škoda jen, že se točila jen jedna značka piva (ale potěšilo, že se točila i dvanáctka) a že v pondělí si lidi už nemohli fouknout na “zbytkáče”.

Pod Parou IIIFoto: Aleš Bortlíček

A teď ke kapelám: rozhodla jsem se napsat jen o těch kapelách, které se mi buď líbily (jelikož každý má jiný vkus a některé mi připadaly skutečně dost jednotvárné) anebo mě něčím zaujaly. Bohužel taky, ačkoli jsem měla zaškrtané kapely, které chci vidět, a mezičasy, kdy můžu spát, jako každým rokem se mi to nepovedlo dodržet. Občas jsem usnula nějak mimo plán, občas jsem se ocitla v jakémsi „prapodivném podparovském kómatu“ z něhož si nic nepamatuju. Takže opravdu nevím, jak se mi to mohlo stát hned první den (nejspíš že jsem tak dlouho stavěla stan), že jako první kapela, která mě vykopla ze stanového městečka, byla hardcore punková banda D.R.I. z USA (Houston, Texas), která fičí již od roku 1982. Bohužel jsem stihla jen poslední tři písničky, tak snad příště… Po nich se prohodila Malomocnost prázdnoty s kapelou The Adicts. Malomocnost, která vznikla v roce 1995, poté v roce 2003 zanikla, a už je zase zpátky, vydala nové CD s názvem Petroleus Mostensis (do té doby byli jen nahrávky na kazetách), byla jako vždy plná energie. S Fildou v čele rozvířila dav pogujicích punkáčů (jak taky jinak). The Adicts, kteří fungují od roku 1975, a jejich vždy nezapomenutelné vystoupení se všemi těmi „parádičkami“ skvěle pobaví snad každého. Cirkus na cestách, všichni to známe. A poté Do řady!, banda, která vznikla v roce 1987, a aktuálně vydala novou desku s názvem „Myslím to upřímně“, ale to už jsem opět upadala do kómatu..

Pod Parou IVFoto: Aleš Bortlíček

V pátek jsem se musela jít podívat na kapelu VHS (Volné hudební sdružení) z Harrachova, protože vím, že to se zhuleným Vitasem bude vždycky dobrá zábava. A taky písnička „S punkáčem do práce“, jako by mi něco říkala z vlastního života… Slovenský oi-hardcore-organizovaný punk Rozpor mám velice ráda. Nadupaná muzika, skvělé texty. Podparovská pyroshow jako rozlučka se zpěvákem Rumunem byla perfektní. Jde vidět, že organizovaný punk funguje! Kapelu Purgen (což v překladu znamená „projímadlo“), v popředí se zpěvákem Ruslanem Gvozděvem, jsem chtěla zhlédnout dvakrát už na minulých ročnících, ale povedlo se mi to až napotřetí. Původní název kapely je „Lenin – Samotyk“, což v překladu znamená Vibrátor Lenin. Skvěle našlápnutý hardcore punk, který nenechal nikoho spát, a i když jsem slyšela hlášku, že to jsou teplákoví punkáči, tak no a co? Přece nezáleží na tom, co má člověk na sobě! Byli skvělí!

Pod Parou IFoto: Aleš Bortlíček

Jak už jsem psala  sobotní rozjezd nám zpestřil Záviš, který přijel sice včas, ale na staré místo. Štěpán to ale okecal tak, že nakonec Záviš stihl dorazit a zahrál jako první. Po něm byly kapely jako Vision days a Werglův pjos (které jsem bohužel prospala), následně hrála kapela Ilegality. Na Pestpocken z Německa jsem se dost těšila, jelikož jsem je poprvé viděla ve filmu „Chaostage“  a výrazný, energický hlas zpěvačky Andrey mi na sluchové orgány vyloženě dělá dobře. Nesmrtelní Vibrators s bubeníkem Eddiem byli jako vždycky fajn, a to i bez svého zakladatele Knoxe. Hlavními sobotními hvězdami byli Marky Ramone s Blitzkriegem. No jo, je to revival. Ale pořád výborný revival – a něčím se ten Marky živit musí, že?

Leniwiec je pohodová ska reggae punk kapelka z Polska, kterou jsem poprvé poznala na splitu Houba/Leniwiec, kdy Houba hraje šest písní od Leniwiec s českým textem a Leniwiec zase dalších šest od Houby s polským textem. Prostě pohodička při neděli.

LENIWIEC I Foto: Aleš Bortlíček

A na závěr: jedno pódium mi připadalo daleko lepší než tři, areál perfektní, atmosféra skvělá, Štěpán bombastický, čtyři dny sice náročné, ale však se tam dalo vždycky někde odpočinout, 4200 platících, šestnáct řidičů pod vlivem drog (marihuany, kokainu a heroinu), třináct po “zbytkáči” alkoholu…

A ještě poděkování pro: Herberta, Jakuba, tři nejvysmátější výčepní, Krocana za postavení stanu a půjčení ponožek, Christose za flašku vodky, Tondu za cíga, Pítrse z VHS za pokec po letech, všechny punkáče z Havířova, všechny lidi, co se dobře bavili. A v neposlední řadě smekám klobouk organizátorům. Tak zase příští rok  Punks not dead!

Linda Punková

2 komentáře

  1. Kurt napsal:

    bylo to tak jak je napsáno. Jeden z těch dost dobrých ročníků. ! 🙂 Sám bych ještě vyzdvihl Anti-Flag, kterými jsem do Pod Parou celkem pohrdal, ale to co předvedli na živo byla absolutní pecka. 7 Seconds zahráli taky svou old school hardcore-punkovou pohodu. Areál výborný a mnoho zahraničních punx…a hlavně všichni lidi strašně pohodoví..prostě celkem jedna punková komunita. Jen příští rok méně “revivalů” a dinosaurů 😀 a o to více živoucích kapel…..snad! 🙂

  2. Ondrej napsal:

    Výborný a erudovaný report z fesťáku, nádhera!