Spolek Bludný kámen Opava zve na zahájení výstavy Vy troubo! / pro Jiřího Koláře, která se koná v úterý 9, září 2014 ve Velké galerii zámku v Hradci nad Moravicí. Začátek vernisáže je v 17 hodin. Výstavu, která bude dále pokračovat Galerii Cella a v Hovornách v Opavě, uvedou Martin Klimeš a Petr Váša.
Výstava se koná u příležitosti 100 výročí narození básníka a vizuálního umělce Jiřího Koláře.
Výstavní projekt, výmluvně nazvaný Vy troubo!, připomíná letošní nedožité sté narozeniny význam- ného básníka a vizuálního tvůrce Jiřího Koláře (1914 – 2002). Oslovením „vy troubo!“ společně s vý- stražně napřímeným ukazováčkem pan Básník dával charakteristicky najevo svůj nesouhlas s ko- náním nebo názorem před ním projeveným, pokud se mu nezamlouval a měl za to, že – slušně řečeno – za moc nestojí. Organizátoři výstavy si uvedené oslovení vztahují taky na sebe při představě, jak by se Jiří Kolář na jejich počínání tvářil, kdyby mu byl přítomen…
Jiří Kolář, umělec s mezinárodním renomé není výstavou akcentován jen jako osobnost patřící do čítanek a dějepisu moderního umění minulého století, ale především jako tvůrce, který svým příkladem hledání nových přístupů, experimentování s technikou a výrazem, důrazu na nacházení osobních tvůrčích cest a postojů nezávislých na akademickém vzdělání či schopnosti řemeslné dokonalosti může inspirovat i v současné době. To je také to, co organizátoři výstavy pokládají v tvorbě Jiřího Koláře za životné a stále aktuální.Výstava se nesnaží mapovat jakési pokračovatele Kolářovské estetiky, ale reprezentuje tvorbu několika desítek českých a slovenských autorů napříč generacemi itvůrčími názory. Jedno ale musí mít vystavující autoři společné – zájem o experiment a umělecký pohyb ryze vlastní cestou, byť za cenu rizika jejího nenaplnění. Kromě Kolářových souputníků, hledačů dobrodružství v experimentování s básnickou formou výstava představí významné a mezinárodně akceptované tvůrce vizuální poezie, kteří jsou o jednu či dvě generace mladší, ale také vizuální básníky méně známé a zcela neznámé a dlouhou řadu tvůrců, jejichž dílo je obtížně zařaditelné do teoretických přihrádek a kterým je vlastní především osobitá umělecká cesta. Pět desítek českých a slovenských autorů – vizuálních a fónických básníků, nekonvenčních fotografů, akčních umělců, experimentálních tvůrců na hranici médií, hledačů a objevitelů nových možností a adekvátních způsobů jak vyjádřit současnost v její rozporuplnosti, otevřenosti a neucho- pitelnosti – se představují na výstavě věnované Jiřímu Koláři, velkému básníkovi beze slov.
Více než na prezentaci jednotlivých umělců, záleží organizátorům výstavy na představení světa, který nezná umělé hranice, v němž bez rozlišení hudba, poezie a výtvarné umění , pohyb, zvuk i prostor vytváří rezonanční a živnou půdu našim myšlenkám, pocitům a představám Tento svět má mnoho podob a vrstev a jeho obraz může vypadat pokaždé jinak. Snahou organizátorů výstavy je alespoň jeden takový věrohodný obraz návštěvníkovi předvést.
Doprovodný program:
Magda Mayas + Tony Buck (Německo, Austálie)
Koncert australského bubeníka a experimentální klavíristky z Berlína. Uskutečňuje se v rámci pravidelného cyklu „Pohyby-zvuky-prostory“, který mapje soudobé tendence evropské či světové improvizační scény.
Tony Buck, australský perkusista a bubeník, se narodil v roce 1962 v Sydney. Z počátku svého hraní měl blízko k jazzové scéně, brzy si ale vytvořil vlastní osobitý přístup, oscilující mezi soudobou improvizací, jazzem, rockem a noisem. Najdeme ho na deskách, na kterých jsou podepsáni takoví hledači soudobého zvuku jako např. Jon Rose, Axel Dörner či Christian Fennesz, nebo soubory jako Ground Zero, Kletka Red nebo Exiles. Koncertuje však i s dalšími velikány, jako např. John Zorn, Phil Minton, Tom Cora, Peter Brötzmann, Hans Reichel, Shelley Hirsch, nebo ve skupinách Palinckx, The Ex atd. Nejvýznamnější jsou však formace, které sám založil nebo spoluzaložil, jako je Peril, Astroperil a především Necks. Peril vznikl v Japonsku, kde Buck nějaký čas přebýval, nežli se usadil v Holandsku a potom v Německu a jeho dalšími členy byli kytarista, samplista a hráč na gramofony Yoshihide Otomo, bubeník Hideki Kato a kytarista Michael Sheridan a obě alba z poloviny devadesátých let svědčí o hardcorové zběsilosti, urputnosti a nahloučené zvukové melanži, která svou útočností byla dost neobvyklá i pro Japonce. Přelom století Bucka spojuje se zatím s nejdéle trvajícím (a téměř kultovním) projektem The Necks, který má na svém kontě patnáct vskutku výtečných kompaktů charakteristických jak vyrovnanou úrovní, tak vyústěním v povlovnější charismatické, tajnosnubné, hypnotické a provokativně excitující dlouhé plochy, provazující v náročné ,jednoduchosti‘ odliky avantgardních, minimalistických, ambientních a jazzových postupů, z nichž vznikají nová teritoria, které trojice někdy označuje jako „trance jazz“. Položíme-li si otázku, kdo z bohaté škály soudobých světových perkusistů má nejblíže k avantgardnímu projevu, můžeme uvést více jmen; ale bez Tonyho Bucka se v tomto výčtu určitě neobejdeme…
Magda Mayas je pianistka a hudební kurátorka žíjící od roku 1999 v Berlíně. Studovala jazz a impro- vizaci v Amsterodamu. Během svého studia začala rozvíjet speciální techniku hry „uvnitř“ klavíru. Soustředila se na zkoumání zvukových možností tohoto nástroje zvenku i uvnitř. Klavír různě preparuje, vkládá do něj nejrůznější objekty, ozvučuje jejich „divný“ zvuk, natahuje struny, rozezvučuje je ladičkou atd. V podstatě inovativně rozvíjí odkaz avantgardisty Johna Cagea, především jeho nekonformní přístup ke zvuku v díle Sonáty a interludia pro preparovaný klavír z roku 1948. Jako pokračování výzkumů netradičních zvukových možností klavíru založila festival „Tasten-Berliner Klaviertage“. Vedle klavíru hraje Magda rovněž na klarinet, elektrický klavír z šedesátých let se strunami a kovovou zvonkohrou. Magda vystupuje na mezinárodní scéně v různých rolích. Jako interpretka, sólově a taky spolupracuje s velkým množstvím hudebníků a skladatelů. V současnosti je to například duo s bubeníkem Tonym Buckem, cellistkou Antheou Caddy, saxofonistkou Christine Sehnaoui či kontrabasistou Claytonem Thomasem. Hraje v Evropě, Spojených státech a Austrálii s osobnostmi soudobé světové hudby jako jsou John Butcher, Andrea Neumann, Axel Dörner, Annette Krebs, Christoph Kurzmann a mnoho dalších.
Úterý 16. září 2014 v 19 hodin; Dům umění v Ostravě
Středa 17. září 2014; Galerie Gottfrei v Opavě
Informace o tomto koncertu naleznete také na samostané upoutávce na stránkách www.radiocyp.cz.
The Positive Noise Trio (HU)
Zsolt Sőrés – electronics, Gergely Kovács – drums, Gergő Kovács – flute, barythone, tenor saxophone
Ensemble 56 (PL+SK)
Rafal Mazur – bass, band leader, Mieczysław Górka – drums, percussions, objects, Miroslav Tóth – soprano and alto saxophone
Koncert představuje konfrontaci dvou středoevropských punk-freejazzových souborů zabývajících se improvizovanou hudbou a probíhá v rámci pravidelného cyklu „Pohyby-zvuky-prostory“, který mapuje soudobé tendence improvizační a experimentální scény.
The Positive Noise Trio /HU/ je jedna z klíčových středoevropských improvizačních skupin. Na mezi- národní hudební scéně působí od roku 2011. Trio používá různé prvky současné improvizace: nehierarchizovanou interakci členů souboru, pohyb od ticha k hluku a od zvuku k hudbě, zájem o roz- šířené zvukové možnosti jednotlivých nástrojů, aby vybudovaly a vzápětí rozložily zvukové struktury vytvořené ze složitých detailů, stejně jako z širokých gest.
Ensemble 56 je projekt Mieteka Gorki, spoluzakladatele legendárního polské jazzové formace Laboratorium. Mietek Gorka společně s hráčem na basovou kytaru, Rafalem Mazurem, spolupracovali nejprve s maďarským saxofonistou Dórem Atillou a v roce 2012 začali hrát se slovenským skladatelem a saxofonistou Miroslavem Tóthem. Jejich hra je tvořena spontánně bez jakéhokoli předem daného řádu a hranic.
Úterý 23. září 2014 v 19 hodin, Galerie Gottfrei, Krnovská 13, Opava
Vladimír Havlík / Návody k uskutečnění (Projects, Concepts, Remarks 1978-86)
Uvedení výstavy Vladimíra Havlíka, jednoho z prvních nominantů na cenu Jindřicha Chalupeckého, malíře, performera a zpěváka (Ostrý zub). Výstava je součástí projektu Vy troubo! / pro Jiřího Koláře. Po uvedení výstavy bude následovat intervence Vladimíra Havlíka v Hovornách Černobílý postoj a per- formance s Barborou Klímovou Zbytky (Projects, Concepts , Remarks 1978-86), v níž oživí situaci z roku 2010, kdy se pokusili překlenout časovou distanci a sdílet původní texty v rámci přednášky.
Úterý 30. září 2014 v 17 hodin; Galerie Cella, Hovorny
Audrey Chen a Phil Minton
Hlasový improvizační koncert se uskutečńuje v rámci pravidelného cyklu „Pohyby-zvuky-prostory“, který mapuje soudobé tendence improvizační a experimentální scény.
Phil Minton (GB)
Tento vrcholný improvizátor se , na scéně soudobé hudby pohybuje již od šedesátých let a prošel téměř celou světovou hudební avantgardout. Zaměřuje se hlavně na zpěv a dechové nástroje. Především jeho hlasové schopnosti jsou neuvěřitelné, dokáže svým vokálem vnuknout život mnoha identitám, ne nutně přímo lidským, interpretuje po svém přírodní zvuky i neživé předměty. Se svým hlasem dokáže podobná kouzla jako domorodí šamané nebo beatboxeři. Jeho projev můžeme nazvat fantastickým zvukovým divadlem. Divoký anarchistický přístup k hudbě si uchoval i ve svých sedmdesáti letech, nijak ze svéhlavých postojů neustupuje, ba právě naopak.
Audrey Chen je čínsko-americká charismatická zpěvačka a hráčka na elektrické cello a elektroniku. Nyní žije v Berlíně. Audrey je zkušená a citlivá improvizátorka, dokáže svým hlasem a nástrojem promlouvat jemně až křehce, ale taky s obrovskou energií, rockovým feelingem a temnou expresí. Každý její koncert je jiný, Audrey dokáže citlivě reagovat na prostor, atmosféru místa a své spoluhrá- če. Na koncertech s Phil Mintonem nechává cello doma a používá jen svůj hlas. To, jak s ním dokáže pracovat, vyráží dech. Hlasový projev má většinou velmi expresivní, její hlas se pohybuje vdivokých tónových kaskádách, napíná jej na skřipec a když máme pocit, že je to už neudržitelné, Audrey jde ještě dále…
Čtvrtek 2.října 2014 v 19hodin; Galerie Gottfrei, Krnovská 13, Opava
Jiří Kolář ve vzpomínkách Emanuela Křenka
Úterý 7. října 2014 v 17 hodin; Památník Patra Bezruče, Ostrožná ul., Opava
Cameron Deas (UK)
Cameron Deas je hudební experimentátor a kytarista z Londýna. V současné době se ve své hudbě soustřeďuje na práci s elektronikou. Propojuje techniku zvukové syntézy – spouští a následně manipuluje vnější akustické zdroje zvuku – s čistou elektronikou. Při práci ve zcela živém zvukovém prostředí vytváří jakousi real-time musique concrète, ze které vychází jeho abstraktní, ale přesto velmi organické pojetí současné elektronické hudby. Deasovo debutové LP pro tento projekt String Studies, vydané v červenci na labelu Alter,je suitou, soustředící se na využití dvanáctistrunné kytary jako zdroje těchto živých, částečně improvizovaných kompozic – vzniká tak pomyslný dřevěný rám pro jeho elektronické obrazy.
„…tóny jeho dvanáctistrunné kytary jsou surovým materiálem pro brutální skulpturu, roztrhanou na ku- sy a roztříštěnou manipulací jeho syntetizérů, poskakující prostorem v hyperkinetickém zápasu ve zvukovém squashi…“ (The Wire, duben 2014)
Úterý 7. října 2014 v 19 hodin; Galerie Gottfrei, Krnovská 13, Opava
VOZEJK A TYČ
Večer zvukové poezie Pavla Novotného a Jaromíra Typlta
Jaromír Typlt (1976, Nová Paka), básník, prozaik, esejista. Absolvoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a po civilní službě ve sdružení pro péči o duševně nemocné pracoval v Liberci jako výtvarný kurátor (Malá výstavní síň, Galerie U Rytíře). První období jeho tvorby se vyznačuje především důrazem na obrazotvornost (soubor poezie Ztracené peklo, 1994), ale také snahou o vy- stižení atmosféry „blouzniveckého“ rodného kraje ( Opakem o překot, 1996). Po roce 1999 začal experimentovat s různými přesahy literatury do dalších uměleckých odvětví (bibliofilie a autorské knihy, krátké filmy, jevištní performance, zvukové nahrávky a improvizace) a výsledky soustředil do knihy Stisk (2007). Vydal také obsáhlou monografii sochaře Ladislava Zívra (2013). Se skladatelem Michalem Ratajem od roku 2009 účinkuje ve zvukově-textové improvizaci Škrábanice.
Pavel Novotný (1976, Liberec) působí jako vedoucí katedry německého jazyka na Technické univerzitě v Liberci. Píše a překládá poezii, skládá písně, věnuje se literární vědě, je autorem řady radiofonických kompozic pro ČRo3 – Vltava. Společně s Jaromírem Typltem jevištně i rozhlasově zpracoval dadaistickou skladbu Kurta Schwitterse Ursonate. Vydal básnické sbírky Sběr (2003), Mraky (2010) a Havarijní řád (2013), dále též prózu A to si pak můžeš řikat, co chceš (společně s Helenou Skalickou, 2013). Je frontmanem volného pahudebního sdružení Voni, s nímž natočil album Svět očima Monkikiho. Publikuje v nejrůznějších literárních časopisech, např. Souvislosti, Tvar, Protimluv, Kloaka. Jeho celoživotní projekt tvoří Tramvestie, v principu nekonečný soubor zvukových a textových záznamů, mapujících tramvajovou jízdu mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou.
Středa 8. října 2014 v 17hodin; Památník Petra Bezruče, Ostrožná ul., Opava
Zdroj: Bludný kámen
