V sobotu 22. února 2014 uplyne 12 let od vydání prvního čísla revue pro kulturu Protimluv. U této příležitosti se ve stejný den uskuteční v prostorách ostravského Hobit pubu neformální narozeninové setkání, spojené s uvedením knihy Petra Vrchlabského „S pamětí v zádech aneb Ostravské protimluvné – téměř historické – (ne)souvislosti“ (vydavatelství Protimluv) které proběhne za účasti autora.
Sobota 22. února 2014 v 18 hodin: Hobit Club – Tolkien’s Pub (Pivovarský dům) / Přívozská 34, Moravská Ostrava
Program:
Mluvené slovo – autorské čtení:
Petr Vrchlabský (Vratimov) – básník, publicista, člen redakčního okruhu revue pro kulturu Protimluv.
Hudba:
Jakub Tichý (Frýdek-Místek) – svérázný bloger, organizátor kulturních akcí, folk-punkový písničkář, psavec a citlivý pozorovatel života Jakub Tichý. Koncertní repertoár je tvořen písněmi z alb „Tragédie“ (2010) a „Nic ze života“ (2013).
Skrze řeku (Ostrava) – další z hudebních projektů, ve kterém se objevuje Jan Kašpar. Přiletí na svém zvukovém jednoplošníku? A má vůbec něco společného se slavným letcem? Zeptejte se sami… Kapela vlastními slovy: „Šlo by to dolů, po proudu. Nevydat námahu… Nebo proti. Bouřit. Musíme projít. Být rybou. Skrze řeku. Parafráze na ticho v podání Dobráka Toma, Šusty a Kašpara.
Benelux (Bohumín, Ostrava) – indie rock / post punk / shoegaze. Dirty noise music! Takhle to dopadne, když své síly a zkušenosti spojí Bejbiš, Hubert a Zdeněk. Ostřílení hoši, kteří prošli nejednou zajímavou kapelou (Ambellyn, Planety, Murky Ajar, Desmodontinae, Industriální hošánci, Jack Jumper, Lidská krása, Milostné balíčky). Ostré, syrové, nespoutané… Krabičková smršť! Zvuková soda! Známý žertéř Zdeněk dodává: „Virtuos skupiny, bubeník Zdeněk je z Ostravy-Poruby. Kytarista a basák jsou ze špinavého Bohumína.“ No comment.
Omezená kapacita!
O knize
„S pamětí v zádech aneb Ostravské protimluvné – téměř historické – (ne)souvislosti“ (Vydavatelství Protimluv; rok 2013; publikace č. 26; Edice Forum, svazek 3; vydání první)
Kniha „S pamětí v zádech“ se dá charakterizovat jako „taková trochu jiná kniha o Ostravě“. Spíše než hodiny prosezené v archívu, symbolizují toto dílo osobní zkušenosti a zážitky společně s nachozený- mi kilometry po Ostravě. (Úryvek z marginálií knihy)
Český bufet – Ostravou s pětikorunou v kapse
Český bufet se vyznačoval několika typickými rysy, jak bude řečeno dále. Jeho zlatá éra nastala v pa- desátých a šedesátých letech. Jeho idea měla původ v kolektivistickémém chápání životních funkcí pracujících, stravování a vaření v domácnostech mělo být odhozeno jako zátěž svobodné ženy, zapo- jené v míře dosud nebývalé do pracovního procesu. Bufety, též zvané „automaty“, tak byly místem levného a rychlého nasycení, plnily i společenskou funkci, v různé míře dle místních poměů nahrazoval takový automat hospodu, měl své štamgasty, dojídače a filozofy, stačí vzpomenout ranou tvorbu Bohumila Hrabala. (Úryvek z knihy)
Z nejznámějších ostravských bufetů jmenujme na prvém místě populární Ahojku, nárožní zařízení oficiálně zvané TEMPO na rohu ul. 28. října a ulice Puchmajerovy. Dnes tam sídlí nadnárodní drogerie. Podával se kompletní sortiment, vpravo od vchodu byla doména pijáků piva. Vzhledem k výhodné poloze byl bufet hojně navštěvován různorodou klientelou. Působil na mne tmavým dojmem, plechové roury větrání u stropu nepostačily odvádět pachy a páry, takže bylo málokdy vidět dovnitř a ostatně i zevnitř ven. Neměl jsem jej rád, v dětství mi tam jakýsi chlap dělal návrhy a chtěl to nastražit tak, že údajně zná mého otce. Svým nedbalým zevnějškem se prozradil, s takovým se můj otec stýkat nemohl. Potom po mnoha letech, kdy jsem tam na stojáka pil pivo s přítelem P. G., tento prohlásil: „Bez piva se nedá žít.“ Již tenkrát měl pravdu. Bufet byl jinak dost mastný, chlebíčky bych si tam nedal, polévku ano. Chodili tam dojídači. Vpravo od bufetu ve sklepě byla „slušná“ samoobslužná lidová jídelna. (Úryvek z knihy)
O autorovi knihy
Petr Vrchlabský se narodil ve Zlíně o výročí bitvy na Bílé Hoře roku 1949. Od roku 1955 žil v Ostravě, kde absolvoval gymnázium na Šmeralově ulici v Ostravě (zde byl jeho spolužákem dnešní under- groundový bard Jaroslav Erik Frič), po přestávce (rok veVŽKG u lopaty, rok na VŠD v Žilině) vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. Nyní žije ve Vratimově.
Básník a publicista, člen redakčního okruhu kulturně-společenské revue Protimluv (především rubrika S pamětí v zádech, odtud eponymní název knihy). Milovník a znalec zvláštností z dob dávno i nedávno minulých. Holduje dějinám, architektuře, umění, především pak historickým a kulturním souvislostem. Podílel se na činnosti ostravské pobočky „Společnosti Karla Teiga“. V letech 1995 až 2005 člen výtvarné „Skupiny 1742“ v Ostravě.
Někdy se v Protimluvu podepisuje také jako Peter Kurowski, což je odvozeno od jména předků vévodů z Vrchlabí, kteří později přenesli své sídlo na Moravu, mj. do tvrze Kurovice u Holešova (z Vrchlabí na Kurowicích). Mužská jména se po sedm set let vesměs opakují – Petr a Jan (Peter a Johann). Ojediněle se objevuje podpis Petr Hoheselber (souvislost s výtvarnou Skupinou 1742).
